Velikonoce 2008
Agapé, odevzdání, strach, samota, utrpení, oběť, ponížení, smrt, vzkříšení, pokoj, život. I takovýmito slovy by se daly charakterizovat poslední dny Ježíšova života, které si každoročně připomínáme jako největší okamžik v dějinách spásy.
Oslavu Paschy jste mohli prožít taky s námi (s Komunitou Chemin Neuf), v klášteře v Tuchoměřicích blízko Prahy. Hlavní harmonogram byl podobný jako o Velikonocích, které jsme zde slavili v minulých letech. Jako každý rok, tak i letos jsme se tu ale setkali i s věcmi, které mile překvapily jak nás, tak účastníky. 
Už ve čtvrtek odpoledne bylo jasné, že nám Pán požehnal hojným počtem lidí, jak máte možnost vidět i na fotkách. Na večerní mši a agapé se sešlo něco kolem 120 lidí. Skutečně jsme nevěděli, kam máme umístit další židle, aby lidé nemuseli stát u vchodu. Po večeři se, jak bývá zvykem, společně umylo nádobí. Krátkou scénkou nás mládež, která se podílela na přípravě víkendu, uvedla do událostí noci Zeleného čtvrtku. Následoval "pochod s Ježíšem“ (v eucharistii) do Getsemanské zahrady (v kostele) a bdění u Něj (celonoční adorace).
V pátek ráno se Svátost opět uložila do svatostánku a program jsme začali ranními chválami. Teď nás, ale ovšem, bylo méně. Na čtvrteční mši a agapé byli totiž pozváni všichni, kdo se spolu s námi chtěli účastnit slavení liturgickách obřadů Zeleného čtvrtku, přes noc ale už zůstali v klášteře jenom ti, kteří přišli na program pro mládež 16 – 35 let, čili na celý prodloužený víkend. Po ranních chvalách byla snídaně. Pro tento den byla v klášteře připravena samostatná místnost pro ty, kteří se dnes chtěli postit jen o chlebě a vodě. V 9.30 bylo společné setkání ve Velkém sále. Tam se konala přednáška o Hříchu a milosrdenství, kterou P. Kamil hezky uvedl, co jsme ten den mohli prožít a zažít. Celý den byl totiž zaměřen na téma Velkého pátku. 
Před obědem jsme ještě účastníkům navrhli text, se kterým se mohli jít modlit, čili měli čas na osobní modlitbu. Po ní probíhala zpověď a v poledne jsme se všichni setkali na společné chvály v kostele, po kterých nasledoval oběd, opět postní. Odpoledne si mohli účastníci oddechnout a pak se měli možnost zapojit do přípravy křížové cesty. Připravili si to skutečně hezky, a ve tři hodiny odpoledne jsme společně vyrazili po cestě z kláštera k prvnímu zastavení. Radost jsme měli i z toho, že se k nám připojili bratři husité a společně s námi absolvovali celou cestu.
Po páté hodině začaly večerní obřady s pašijemi (z latinského passio = utrpení, umučení). Hodně na nás zapůsobila přítomnost husitského faráře, který sloužil společně s P. Kamilem večerní obřady. Měl ne dlouhé a celkem trefné kázaní. V době příjímání stál vedle P. Kamila a ten, kdo chtěl, mohl od něj přijmout požehnání. I když to P. Kamil uvedl tak, že to požehnání je hlavně pro ty, kteří nemohou přijmout eucharistii (byli tam totiž i další bratři a sestry z husitské církve), dopadlo to nakonec tak, že si pro požehnání přišel každý. Byl to neklamný znak naší snahy o jednotu mezi křesťany a církvemi. Po obřadech jsme vyzvali účastníky, aby vstoupili do ticha a v tichosti se navečeřeli. V osm hodin se konal večerní program ve Velkém sále, kde mohli účastníci podniknout krok smíření (nejen svátosti smíření). V devět se paralelně pustil film Ostrov v jiné místnosti, aby ostatní nebyli rušeni. Večer zůstal otevřený, takže neměl přesný konec.
Sobotní dopoledne probíhalo vesměs stejně jako to páteční. Téma přednášky však bylo „Skrze vzkříšení k životu“ - co se vlastně stalo na kříži, co to znamená, že Ježíš vstal z mrtvých, k čemu nás zve, k jakému životu nás vzkřísil? K životu z Ducha! Poté nasledoval opět čas osobní modlitby, chvály a oběd. Po něm se účastníci rozprchli do skupinek, ve kterých mohli buď tancovat, malovat nebo zahrát si bibliodrama. Ve čtyři hodiny jsme se opět sešli a to na sdílení nad té
matem „Z čeho čerpám sílu ve víře?“. Večer, ještě než začaly obřady, jsme se setkali na nácviku liturgie a zpěvu. V osm hodin byl odchod. Večerní slavnost se totiž konala v Středoklukách, což je jenom 4 km od Tuchoměřic. Liturgie se skutečně povedla. Bylo vidět, že lidé mají z toho radost a že můžou více vstoupit do dynamiky večera. Po slavnosti (mši) pokračovala ještě slavnost v kostele a pak ve Velkem sále v Tuchoměřicích. Před třetí nešel spát asi nikdo :-). 
V neděli byl program trochu jiný než v pátek a sobotu. Začínalo se totiž snídaní s překvapením. Pak se konalo ve Velkem sále modlitební setkání s chválou a skupinkou, která nás doprovázela na bicí, basovou, elektrickou a elektroakustickou kytařu. Bylo tam skutečně cítit radost ze vzkříšeného Krista. A nejen to, ale i působení Ducha Svatého. Jsme rádi, že se nám podařilo na
neděli naplánovat právě tuhle modlitbu. Myslím si, že přinesla ovoce. V 10.30 byla nedělní mše, kde jsme do společenství církve přijali nový přírůstek. Malá Dorotka měla totiž křtiny, i když si to uvědomila až na konci mše (bylo ji pak slyšet v celém kostele). Po obědě jsme se srdečně rozloučili s účastníky. Doufáme, že Pán požehná i další akce, tak jako požehnal tuto. Na celý víkend nám přišlo totiž 50 mladých.
