DUCHOVNÍ KOUTEK
|
|
Neboť Bůh tak miloval svět, ...
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v 
něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
Bůh nás tolik miluje, že se stal jedním z nás. Byl nahý, přibit na kříž, aby světu ukázal své rány. Jsou to vlastně naše rány, které nese. Naše nepravosti, naše bolesti, naše viny.
Prorok Jeremjáš říká: „Budete mým lidem a já vám budu Bohem“ (30,22). V následující kapitole pokračuje: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem, a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávejte Hospodina!“ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ (31,33.34)
Právě tato prorocká slova se v Božím Synu Ježíši Kristu naplňují.
Bůh je plný soucitu. Jak by tedy mohl nepřenést svůj soucit na nás? Jeho Syn Ježíš Kristus, je vtělením právě tohoto nevýslovného soucitu. Božího soucitu v člověku. Vše, co Ježíš řekl a udělal, jak se nám lidem daroval, je právě projevem největšího Božího soucitu. Daruje se stále každému člověku. Každému člověku, v každé jeho chvíli, v každé situaci každého z nás. Právě tam, kde každý z nás právě je, abychom se neztratili, byli navráceni životu. Respektive původu svého žití, svému Stvořiteli, abychom došli naplnění. Naplnění sami sebe, tak jak Bůh chtěl. Bůh nás přece stvořil k svému obrazu. A stvořil-li nás k svému obrazu, nechce, abychom byli jen v jeho odrazu... Chce, abychom my všichni v jeho obrazu zrcadlili plnost žití.
Jedno italské přísloví říká: „Když chce člověk sklízet olivy, potřebuje volné ruce. Když se chce člověk oddat víře, potřebuje volné srdce.“
A další italské přísloví říká: „Boha můžeš následovat jen tehdy, když mu budeš důvěřovat a poslechneš své srdce.“
Právě teď, když se blíží Velikonoce, kdy pro nás Ježíš zemře na kříži, důvěřujme plně Bohu a poslechněme svá otevřená srdce, ať se k nám může jeho Syn sklonit. Vždyť stále platí - koho chce Kristus políbit, ten se musí napřed zranit o jeho trnovou korunu. Nechme se Kristem políbit a uvědomme si, že to jsou právě naše rány, které nese...
Šárka Vondrášková
ARCHIV ZAMYŠLENÍ
Články v rubrice DUCHOVNÍČEK
List svatého Augustina Probě o modlitbě
Proč se tedy rozptylujeme ohledem na mnoho věcí, tážeme se, oč bychom měli v modlitbě žádat, a bojíme se, že se snad nemodlíme tak, jak bychom měli?
Čisté srdce (E. LECLERC)
Přijmeme-li svou nicotu, stane se volným prostorem, ve kterém může Bůh znovu tvořit. Pán si nenechá nikým vzít svou slávu (srov. Iz 42,8; 48,11). On je Pán, Jediný, jediný Svatý. Chudého však bere za ruku, vytahuje ho z bahna a posazuje ho mezi knížata svého lidu (srov. Ž 112, 7-8)...
Benedikt XVI o své návštěvě v ČR 2009
Byla to opravdová pouť a zároveň mise v srdci Evropy: pouť proto, že Čechy a Morava jsou více než tisíc let zeměmi víry a svatosti; mise proto, že Evropa potřebuje v Bohu a v jeho lásce opět nalézt pevný základ naděje.
O oběti i o daru (ŠÁRKA VONDRÁŠKOVÁ)
Zní to složitě a přitom to může být jednoduché anebo také přesně naopak. Záleží totiž na tom, z jakého úhlu se na tuto větu podíváme a jak ji pochopíme.
"O kolik víc dá Nebeský Otec Ducha těm, kteří o něj prosí?" (SVATÝ SIMEON)
Přijď Duchu svatý. Přijď, pravdivé světlo. Přijď, věčný živote. Přijď, bezejmenný poklade. Přijď, nevýslovná skutečnosti. Přijď, štěstí bez konce. Přijď, nezapadající světlo.
Duch svatý (GEORGES LEMOPOULOS)
Svatý Simeon, Nový teolog, se ptá: Jaký je účinek a výsledek Kristových činů? . A odpovídá: Není to nic jiného než seslání Ducha Svatého na církev .
Opravdová přímluvná modlitba (KARDINÁL MARTINI)
Přimlouvat se neznamená pouze modlit se za někoho , jak se často myslívá. Etymologicky to znamená vkročit do středu , udělat krok do středu, postavit se doprostřed určité situace. Přímluva spíše znamená postavit se tam, kde je konflikt, stát mezi dvěma znepřátelenými tábory.
Kdy se stává povolání pravým (JOSEF MAUREDER)
Známá teologická zásada zní: Milost staví na přirozenosti. Bůh člověka nepřetěžuje. To, čeho někdo není schopen, co je natolik proti jeho přirozenosti, že je při tom částečně nebo zcela nešťastný, nemůže být Boží vůle.
Nejsem literátem či vědcem (MAHÁTMÁ GÁNDHÍ)
Jestliže jsem přes všechny zkoušky neztratil pokoj duše, to je tím, že tento pokoj mi přichází z modlitby. Je to modlitba jenž zachraňuje můj život. Bez modlitby bych již dávno pozbyl rozumu.
Modlit se za všechny lidi (SV. AMBROŽ)
A na závěr, jak jsme si řekli, modlíš-li se jen za sebe sama, budeš se svým požadavkem sám. Ale prosíš-li za všechny, všichni prosí za tebe. A opravdu, ty sám jsi ve všech.